(Ne)svobodná volba dudlíků a umělého mléka
... aneb jaký vliv má propagace (UM, dudlíků a dalších pomůcek) na svobodnou volbu žen ...
Svobodná volba je svobodnou, pokud není ovlivněna manipulací.
Jako manipulaci si můžeme představit jakékoli vlivy, které mají za cíl více či méně (ne)vědomě změnit jednání cílové skupiny – v našem případě nastávajících a čerstvých matek.
Základem pro správnou volbu je přístup k relevantním a nezaujatým tedy spolehlivým informacím. Problémy nastávají, když informace a celkový dojem, který propagace vzbuzuje, vyvolává u žen pocit, který neodpovídá realitě.
Ženy jsou na základě tohoto pocitu nepřímo vedeny k rozhodnutí, které by pravděpodobně neučinily, kdyby měly realistické informace.
Kojení jako nenahraditelný benefit
Podle veškerých dostupných zdrojů, především WHO a UNICEF je zcela jednoznačné, že kojení představuje nenahraditelný benefit pro krátkodobé i dlouhodobé zdraví jak dítěte tak matky. Na základě odborných statistik také víme, že dlouhodobé užívání UM zvyšuje riziko nemocnosti dítěte v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.
Máme potvrzené, že nejen z hlediska zdravotního, ale také emočního a vztahového není UM rovnocennou volbou ke kojení. A v žádném případě by nemělo být metodou první volby. Naopak by optimálně mělo být až možností poslední.
A máme také velmi dobře zmapované, co kojení škodí (např. nadužívání dudlíku) a co pomáhá zachovat kojení, pokud jsou s ním potíže (např. dokrmování z kalíšku nikoli z kojenecké lahve).
Rétorika reklam na UM a pomůcky pro krmení, se kterými se ženy setkávají nejen v médiích (např. časopisech určených pro matky), a také prostřednictvím dárkových balíčků, které ženy plošně dostávají v porodnicích!!! nebo reklamy v čekárnách u lékaře však ukazuje opak.
Bílý plášť jako garant pravdy
Podprahově se tak do mysli žen zapisuje informace, že „krmit dítě umělým mlékem je běžné a bezpečné.“ „Kojení není potřeba, kdyby byl problém, mám přece lahvičku a vzorek UM z dárkového balíčku z porodnice“. „Vždyť přece obrázek usměvavé ženy krmící usměvavé dítě lahvičkou visí u lékaře a ten ví, co je dobré. Je to přece odborník“. „V porodnici by mi přece nedali něco, co není pro miminka zdravé“. Právě v tomto bodě vnímám snad největší problém. Protože, když lidé dostávají nějakou informaci od odborníků, mají tendenci obejít vlastní úvahy o správnosti tohoto rozhodnutí a mnohdy bez dalšího rozmyslu přijmou řešení nabízené (byť nepřímo – skrze reklamy na zdi) odborníkem. Jsme vychováni k tomu nepolemizovat se zdravotnickou autoritou.
Naše zdravotnictví sponzorované soukromým sektorem (v tomto případě výrobci UM, příkrmů a krmících pomůcek) už ale dávno není nestranné. I názory zdravotníků podléhají masivnímu vlivu marketingu.
Reklamy tak působí na dvou úrovních. Jedna je ta obsahová – tedy máme zde tuto značku UM. Druhá rovina je pocitová – jaký pocit daná reklama a ZPŮSOB jakým se k ženě dostane zanechává. Propagace určitého produktu vytváří obrázek o užívání daného produktu. Tato druhá rovina je nebezpečná tím, že si ji ti, co s ní přichází do styku neuvědomují přímo – působí tedy na naše podvědomí a ovlivňuje tak naše jednání oklikou – nevědomě.
Každá žena si má vybrat to, co jí připadá správné.
Potíž je, že vnímání toho, co je správné, je v současné době při současných marketingových praktikách ovlivněno reklamou, která nehraje fér (ohýbá realitu k obrazu svému a říká jen to, co se jí hodí, neříká otevřeně negativa…). Takové neúplné a podprahové informace jsou zavádějící. Problém je, že UM je ve své podstatě léčivo. Jedná se o umělou výživu. Léčiva podléhají přísným podmínkám prodeje. Jednou z nich je i nutnost informovat o jejich vedlejších a nežádoucích účincích, to se však děje málokdy.
Způsob, jakým je inzerováno a zobrazováno v běžných situacích UM a „pomůcky“ ke krmení kojenců tak má vliv na volbu žen. Nejedná se pouze o vliv na volbu značky, ale především o normalizaci krmení dětí UM. Žena tak (ne)přímo dostává zprávu „krmit dítě umělým mlékem je normální a v pořádku“.
Trojský kůň v pytlíčku mléka
Představme si situaci, kdy každá žena dostane v porodnici vzorek umělého mléka nebo kojeneckou láhev jako „dárek“ (tak se to děje dnes a je to dar značně danajský). A situaci, kdy by například UM bylo na předpis a bylo možné ho zvolit pouze v medicínsky indikovaných případech. To je z psychologického hlediska obrovský rozdíl. První situace podprahově říká, užívání UM je něco banálního, co není potřeba nějak moc řešit, je vhodné pro každého. Druhá říká, užívání UM je něco výjimečného, co nese určitá zdravotní rizika a je potřeba dobře ho zvážit.
To pak může ovlivnit volbu ženy, například když přijdou problémy s kojením. Pokud má žena informaci, že kojení jednoznačně zásadně převyšuje svými benefity nad krmením UM, pak její postup v řešení potíží bude pravděpodobně úplně jiný, než když žije s podvědomou představou, že užívání UM je úplně v pohodě v podstatě téměř rovnocenná volba ke kojení.
A nejde jen o ženy, nesmíme zapomenout na to, jaký vliv má reklama na otce (nebo babičky a další, kdo s kojící matkou přichází do styku) a jaký vliv mají otcové na rozhodnutí svých žen. Pokud novopečeným rodičům pláče miminko a otec přijde s myšlenkou tak mu dej umělý mlíko, určitě má hlad, protože všude vidí obrázky usměvavých miminek krmících se z láhve a má tím pádem pocit, že krmit dítě UM je vhodná volba, je to problém. Žena v tu chvíli potřebuje zcela jistě jiný typ podpory kojení. To by se ale nesmělo všude ukazovat, že krmit dítě UM je úplně banální rozhodnutí a o nic vlastně nejde.
Co by ve skutečnosti (ne)mělo ovlivňovat naši volbu ohledně výživy našich dětí
Nejde o snahu zdiskreditovat možnost užívat UM. Ani ženy, které si jej vybraly jakkoli degradovat. Cílem tohoto zamyšlení je uvědomit si, jak moc jsou rozhodnutí žen závislá na podvědomém obraze, který je uměle vytvářen tím, jak je UM, příkrmy a pomůcky ke krmení kojenců propagováno.
Vzhledem k tomu, jak zásadní je pro další zdraví a bezpečný vývoj dítěte fakt, zda a jak dlouho bylo kojeno, jsem jednoznačně přesvědčená, že by rozhodnutí o kojení či krmení UM mělo být ovlivněno pouze relevantními informacemi založenými na nezávislých statistikách a výzkumech a nikoli reklamou, která funguje z velké části podprahově tedy mimo racionální uvažování.