Vážené a milé, vážení a milí,
v pondělí 25. září 2017 jsme ve spolupráci s Českou ženskou lobby a pod záštitou poslankyně za TOP09 Niny Novákové uspořádali v prostorách Parlamentu ČR diskusi s názvem Porodní praxe u nás a v zahraničí, která přinesla řadu témat, o kterých si myslíme, že je třeba v naší společnosti vést dialog.
Náměstkyně ministra zdravotnictví Lenka Teska Arnoštová k tomu uvádí: „Ministerstvo zdravotnictví v současné době připravuje informační materiál – průvodce těhotenstvím a porodem. Nastávající maminky musí mít potřebné informace, aby se mohly v klidu rozhodnout o péči. I to by mělo napomoci společné snaze o co nejkvalitnější porodnickou péči při respektování přání a práv maminek a nově narozených dětí.” To, že čas na změnu již dozrál potvrzuje i zastupitel hlavního města Prahy, Miloš Růžička: „Těhotenství není nemoc – to jsem mohl k tématu porodní praxe pronést na českých (!) konferencích a nikdo mne nevyhodil z okna. A že budu v r. 2017 ve sněmovně hostem panelové diskuse na stejné téma? Ještě před pár lety pro mne nepředstavitelná věc. Ledy tají? Snad, ale mnohem, mnohem pomaleji než ty na pólech.”
Úvodní přednáška biostatističky Markéty Pavlíkové se věnovala péči založené na důkazech, tedy Evidence Based Practice, která je novým směrem v medicíně a je průsečíkem tří hráčů: výsledky vědeckých výzkumů, informovaná rozhodnutí a potřeby rodících žen a jejich dětí. Ke každé z běžných situací lze na základě informací o výhodách a rizicích přistupovat tak, že jsme schopni a kompetentní rozhodnout o dalším postupu; například u volby tišení bolesti nebo preventivních opatření typu klizma, holení, epiziotomie atp.
„Žena se tak vždy může rozhodnout podle nejlepších známých informací a zdravotník si je jistý, jak má podle její volby správně postupovat. Tím jsou chráněny jak zájmy žen a právo na informovanou volbu, tak i zájem zdravotníků pohybovat se v mantinelech doporučené péče,” říká Markéta Pavlíková.
„Českým zdravotníkům takto komplexní doporučení bohužel chybí. Voleb, které nepokrývají jejich dosavadní zkušenost, se obávají, a porod se tak často stává soubojem namísto hladce plynoucí spolupráce. Taková doporučení k péči má přitom nejen například Velká Británie, ale už i sousední Polsko,” dodává.
Dalším důležitým tématem diskuse bylo postavení porodních asistentek v rámci současného systému porodnictví, které bohužel nevnímá porodní asistentku jako odbornici na normální porod, ale často ji staví do role asistentky lékaře. Jak funguje dobrá spolupráce mezi porodními asistentkami a lékaři, popsal primář gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v Rakovníku Radek Poláček: „Pokud je mezi porodníkem a porodní asistentkou důvěra, pak probíhá spolupráce zcela hladce a projevuje se to při porodech, které probíhají v celkově lepší atmosféře, což má na průběh porodu velký vliv.” Vedoucí lékař Centra komplexní porodnické a gynekologické péče v Praze Viktor Kačer upřesňuje: „V péči o fyziologicky probíhající těhotenství má mít porodní asistentka rovnocenné postavení jako porodník. Tomu přináleží navíc specializovaná vyšetření a porodnické patologie.”
Co brání porodním asistentkám v tom, aby mohly vykonávat svou práci samostatně, objasňuje Ivana Königsmarková, předsedkyně Unie porodních asistentek: „Porodní asistentky se v současné době vzdělávají výhradně na vysokých školách. Přitom nejsou vůbec zařazeny do systému péče. Pojišťovny s nimi odmítají uzavírat smlouvy, a pokud již náhodou smlouvu uzavřou, brání porodním asistentkám v poskytování péče lékaři. To vede k tomu, že ke každé ženě je přistupováno, jako by byla vysoce riziková. Taková péče je velmi finančně náročná a mnohdy iatrogenní – škodlivá.”
Panelovou debatou na půdě poslanecké sněmovny chce Hnutí za aktivní mateřství, z.s. a Česká ženská lobby vyvolat celospolečenskou diskusi o narovnání postavení porodní asistentky v ČR. „Ženy obvykle věří, že nejlepší péči si zajistí, pokud si v rámci šedé ekonomiky předplatí přítomnost primáře u porodu. Jsou ochotny tomu podřídit i datum narození dítěte. Na zdravotnickém semináři tuto praxi uváděl jako opodstatnění pro zavedení nadstandardů také Adam Vojtěch, který je expertem na zdravotnictví za hnutí ANO. Nejefektivnějším a nejšetrnějším modelem primární péče je přitom kontinuální péče poskytovaná porodními asistentkami. Péče, kterou využívá také vévodkyně Kate z Cambridge, a v kterou mají vedle královské rodiny důvěru i angličtí porodníci. Přeji si, aby v ni mělo důvěru také stále větší množství českých žen a českých porodníků,” vysvětluje Ivana Antalová z České ženské lobby.
V kontextu českého porodnictví je rovněž důležitým tématem informovaný souhlas. Zatímco v zákonech je zakotven, praxe je komplikovaná. Pacienti a pacientky nejsou většinou zvyklí rozhodovat o poskytované péči a jsou převážně pasivní. Informovaný souhlas je v současnosti vnímán jen jako podepsaný dokument, přitom se jedná o souhlas pacientky/pacienta vyslovený po vyhodnocení jí/jemu poskytnutých relevantních informací a jejího/jeho přání.
„Je třeba jej začít vnímat jako rozhodnutí o vlastním těle. Nepochopení samotné podstaty informovaného souhlasu považuji za jeden z nejzásadnějších problémů v českém zdravotnictví,” zdůrazňuje zástupkyně Ligy lidských práv Sandra Pašková.
Zástupkyně Hnutí za aktivní mateřství Petra Sovová popisuje, s čím se rodičky setkávají: „Už dnes se v českých porodnicích místy daří zažít porod dle zásad Evidence Based Practice, tedy péče založené na důkazech, jak ji představila biostatistička Markéta Pavlíková. Většinou se to podaří ženám, které mají na základě znalostí o porodu svou představu a podaří se jim šetrný porod prosadit. Pokud taková žena nepotká vstřícného lékaře či lékařku, prosazování značně naruší celý porodní proces. Je smutné a nepochopitelné, že systémová změna dosud nepřišla. Často slýcháme, většinou od lékařů, že ženy u nás jsou s péčí spokojené a na nic si nestěžují. Bohužel to, že je žena se svým porodem spokojena, mnohdy neodráží kvalitu péče a respektování odborných doporučení, ale spíš slepou důvěru v poskytovatele péče. Ženám by měla být zdravá a bezpečná péče podle nejnovějších vědeckých doporučení zcela samozřejmě nabízena bez ohledu na to, zda “něco tak alternativního” aktivně požadují,” zdůrazňuje zástupkyně příjemkyň péče.
Co tedy české porodnictví skutečně potřebuje? Jsou to vstřícní zdravotníci, porodní asistentky, které poskytují kontinuální péči, a v neposlední řadě i sebevědomé rodičky, které chtějí (jelikož je jim známo, že mohou) o svém těle rozhodovat samy.
To podporuje rovněž Petr Zimmermann, expert pro zdravotnictví za ODS: „Mé názory na dnešní porodní praxi jsou značně liberální, respektující svobodu volby a odpovědnosti za tuto volbu.”
Kontaktní osoby:
Nina Nováková, poslankyně PSP ČR, novakovan@psp.cz, tel. +420 737 209 760
Ivana Antalová, Česká ženská lobby, ivana.antalova@czlobby.cz, tel. +420 734 665 147
Petra Sovová, Hnutí za aktivní mateřství, petra.sovova@iham.cz, tel. +420 776 465 486
Tiskovou zprávu si můžete stáhnout zde:
Tisková zpráva – Porodní praxe u nás a v zahraničí – 25. září 2017
Záznam celé panelové debaty můžete shlédnout na těchto odkazech:
Prezentace jednotlivých panelistek si můžete nastudovat a stáhnout zde:
Markéta Pavlíková – Evidence Based Practice
Markéta Pavlíková – Evidence Based Practice – zdroje
Markéta Pavlíková – Evidence Based Practice – dlouhá verze
Ivana Königsmarková – Vývoj postavení porodních asistentek
Radka Wilhelmová – Role a postavení porodní asistentky
Markéta Pospíšková – Vzdělávání porodních asistentek v Německu
Markéta Školoudová – Kompetence porodní asistentky
Lucie Krausová – Informovaný souhlas
iatrogenní – tohle slovo v článku překládáte jako “škodlivá”… to je omyl. Iatrogenní znamená “způsobený lékařem”…