HAM - Hnutí za aktivní mateřství­

Hořovice

V únoru 2007 jsme navštívily Porodnici u Sluneční brány v Hořovicích. Přijely jsme na exkursi v rámci pravidelných „besed“ pro budoucí rodiče, které se zde konají pravidelně každé první a třetí pondělí v měsíci od 13.30 do 15.30. Vstupné 120 Kč. Přítomná porodní asistentka a zejména vstřícný lékař se nám velmi věnovali, takže jsme odjížděli až v půl sedmé…

Na setkání bylo velmi plno – o možnostech porodu se přišlo informovat téměř dvacet párů a několik jednotlivých matek. Celá akce je inzerována jako beseda, ale koncipována spíš jako přednáška s občasným prostorem pro dotazy. Rodiče se postupně dozvědí, co si mají k porodu přivézt, jak poznat tu správnou chvíli, kdy se do porodnice vydat, jak „se“ tu rodí, co zde považují za povinné…

Tuto porodnici jsme se rozhodly navštívit zejména proto, že při současných problémech gyn. por. oddělení Horské nemocnice Vrchlabí je třeba hledat nová místa s přirozenějším přístupem. Měly jsme dojem, že právě Hořovice, porodnice vyhlášená svou vstřícností, by se mohla stát jakýmsi přípražským Vrchlabím.

Leč – přítomný lékař (setkání vede vrchní sestra p.a. Blanka Červenková a službu konající lékař, tentokrát MUDr. Šedý) dával najevo spíš nechuť a obavy z nájezdů „vrchlabských rodiček“, do Vrchlabí se dokonce několikrát trefil nějakou ironickou či kritickou poznámkou. V Hořovicích útěšně stoupla porodnost až na loňských 900 porodů, takže nemají zapotřebí o další matky usilovat.

A jaká je nabízená péče? Vzhledem k našemu očekávání „porodního ráje“ jsme byly velmi zklamány – snaží se prý rodit co nejvíce přirozeně, ale „musíme dodržovat doporučení ČGPS“, monitor 20 minut každé dvě hodiny „je povinný“, oxytocin se podává rutinně, „porody do vody propagujeme, ale nezvládáme“, matky, které nesouhlasí s nabízenou péčí, „ať jdou jinam“, případně „ať rodí doma“ (v průběhu odpoledne zaznělo několikrát). Péče je hodně direktivní, například na dotaz, jak se personál zachová k ženě, která si přesto chce prosadit své pojetí porodu (a porod již běží a ona nemůže odejít jinam), se dozvíme, že „jí to prostě píchnou, nedovolí, neumožní“, přesto, že má odlišné přání (opírající se například o doporučení WHO). Během besedy došlo i k menší hádce, která vycházela zejména z nízkého právního povědomí přítomných zdravotníků – veškerá odborná doporučení (rozumějte ovšem jen českých lékařských odborných společností) považují za naprosto závazná („vy nás musíte poslouchat“) - v případě soudního sporu je prý zachrání pouze důsledné dodržování postupů „lege artis“….

Našly jsme ovšem i mnohá pozitiva – kupříkladu fakt, že dítě uložené v poloze koncem pánevním se zde snaží umožnit porodit přirozeně (i když prý se 100% nástřihem), matkám nijak nevnucují epidurál, dokonce objektivně informují o jeho rizicích (což je mezi porodnicemi velmi výjimečné), totéž platí o jiných lécích, podávaných proti bolesti během porodu. Porodní sálky jsou útulné a nabízejí více možností úlevy i poloh při porodu (nadprůměrně pohodlné polohovací porodní lůžko, vana, dva druhy stoliček, závěsné lano, žebřiny). Návštěvní hodiny zde nepovažují za naprosto závazné, miminko je neustále s matkou, bez problémů prý lze odejít z porodnice dříve než za 72 hodin na revers. Matky zde mohou využívat přirozených úlevových metod, i když si prostředky musí většinou přinést samy – muzikoterapie, aromaterapie, homeopatika („já jim totiž nevěřím a tak je mi to jedno“..), byliny, plná vana teplé vody je zde za 500 Kč, porod do této vany za 5000 („zatím jsme tam porodili jednou – omylem..).

Rozhodně stále platí, že hořovická porodnice patří k těm vstřícnějším. Doporučuji zejména soustředit se na svá práva a možnosti, nikoliv slepě respektovat postoje porodnic. I když to není snadné, stojí za to prosadit si „svůj“ porod.

Petra Sovová, HAM