HAM - Hnutí za aktivní mateřství­

Exkurse do porodnice U Apolináře

Koncem roku 2005 jsme navštívily porodnici U Apolináře při Všeobecné fakultní nemocnici.

Děti se zde rodí už od roku 1875. Na čerstvé (a dobré) zprávy z této porodnice jsme se obzvlášť těšily, protože ji máme dlouhodobě zařazenou mezi těmi s obzvlášť nedemokratickým přístupem. Zejména proto, že její bývalý čelný představitel Prof. MUDr. Zdeněk Hájek, DrSc. nás před pár lety opakovaně osobně ujistil, že "žena, která má o porodu svou představu, ať k Apolináři nechodí" a vyzval nás, abychom tuto zprávu šířily mezi rodiči. Také platilo, že zde nijak nešetří císařskými řezy - potkaly jsme dokonce několik žen, (mezi nimiž převažují cizinky) které tvrdí, že si zde tento způsob porodu předem domluvily (a zaplatily), což naše legislativa neumožňuje. Rovněž zde bylo zhusta praktikováno pověstné odnášení (donošených a zdravých) dětí do inkubátoru "zahřát".

Opravdu se mnohé změnilo: dva zdejší porodní sály jsou vzhledově vylepšeny, v jednom z nich pracují porodní asistentky s aromaterapií a snaží se o přirozenější přístup. Příjemná porodní asistentka Iva Schafferová, která budoucí rodiče během informačních schůzek s porodnicí a jejími pravidly seznamuje, pracuje na oddělení rizikového těhotenství. Velmi zaujatě a hezky mluví o porodních plánech, se kterými matky čím dál častěji přicházejí. Rozhovoří se i o tom, že už během návštěv těhotenské poradny je matkám doporučována masáž hráze a říká, že procento nástřihu za tu dobu kleslo ("dokonce i sám pan profesor Hájek si toho všiml") - rozhodně prý nejde o rutinní zákrok jako ještě před pár lety a matka, která episiotomii zásadně odmítá, může prý bez problémů "podepsat revers."

Během informativní schůzky shlédneme i "videoprocházku" porodnicí - na pozadí slavnostní klasické hudby vidíme postupně prostory porodních sálů, oddělení šestinědělí a nadstandardní pokoje. Ve filmu zazní i informace, že zdejší zdravotníci podporují 24hodinový kontakt matky s dítětem, protože "má nesporně velký význam pro jeho vývoj a rozvoj kojení". Po naší nadšené reakci, že přestali s nesmyslným rutinním odnášením dětí se ovšem dozvídáme, že kontakt není tak docela nepřetržitý: miminka většinou stále odnášejí po porodu zahřát do inkubátoru ("ale jen, když jsou podchlazená"..), pak s nimi vlastně provádějí ještě toto a berou si je ("jen na hodinku") na tamto či ono a náhle má 24hodinový kontakt vážné trhliny. Jde přitom o jednoznačně přínosnou praxi, která má skutečně nezpochybnitelný význam a jejíž narušování není bez rizik.

Při bližším zkoumání a dotazování získáváme neblahý dojem, že ani s porodními plány to není tak růžové: jsou nejspíš respektovány pouze v případě, že nekolidují s danými pravidly porodnice. Na dotaz jedné z maminek, zda nechávají dotepat pupečník, odpověděla Iva Schafferová rázné "ne!" s odůvodněním, že z toho dítě nemá žádný profit a doporučila vyhledat pro porod jiné zařízení. Postoj WHO, založený na spolehlivých (a nejnovějších) výzkumech, je přitom v tomto případě jasný: časné podvázání a přerušení pupeční šňůry je u normálního porodu zákrokem, který má být opodstatněn, neboť jde o zásah do fyziologického procesu.

Jiná matka si porodní asistentce postěžovala, že během předchozího porodu nemohla být po většinu času se svým partnerem a že jí velmi vadilo i to, že novorozenou dceru často bezdůvodně odnášeli. Iva Schafferová ji ujistila, že v tomto ohledu se situace podstatně změnila, podivovala se i tomu, že před dvěma lety měla tak nedobrou zkušenost a nabídla jí v případě potíží svou podporu a pomoc. (Tato maminka nám později po porodu nadšeně volala, že ho skutečně tentokrát prožila bez traumatizujících momentů.)

Oživení do sálku přeplněného rodiči vznesla informace o možnosti 3D ultrazvuku ("je na ňom všechno vidět"). Vesměs dosud klímající otcové náhle vztyčili hlavy, začali se jeden přes druhého vyptávat a někteří dokonce své partnerky bez domluvy hned přihlašovali.. Byl to velmi sugestivní výjev, který ukázal, jací rodiče v klientele této porodnice nejspíš převažují.

Vznesly jsme opět náš oblíbený dotaz, zda mají zkušenost s ambulantním porodem a zda tuto možnost zdejší rodičky využívají. Ani nás nepřekvapilo, že nikoliv. Porodit ambulantně nepovažují za postup "lege artis", bylo by tedy náročné prosazovat si brzký odchod domů zrovna v této porodnici. Platí zde oblíbené nesmyslné pravidlo "maminka může klidně odejít, ale dítě tu zůstane".

Po informativní schůzce jsme ještě pro doplnění vyhledaly vrchní sestru gynekologicko-porodnického úseku. Doširoka se usmívala a snažila se tvářit vstřícně, rozhovor nás ale jen ujistil o tom, že právní povědomí českých zdravotníků je opravdu velmi nízké. Rodiče zde nepovažují za partnery v rozhodování, za jakých okolností se narodí jejich děti.

Přes viditelné změny v přístupu si ponechal "Apolinář" stále svou neústupnost a nemíní slevit ze svých de facto nezákonných pravidel.